život se stafordšírským bulteriérem

Už je jí přes rok, koupili jsme jí v květnu 2010 a od té doby se s ní nenudíme. Když jsem si jí vybírali, měli jsme možnost buď jí, jako to menší, zákeřnější štěně a nebo její sestru, která sice byla na pohled vyrovnanější, ale jako dva mladý nováčci ve výchově psa, jsme si vybrali na základě krásy a né povahy. 

Doma jsme vyndali z tašky třesoucí se kuličku, která se ještě hodinu po tom nechtěla hnout z místa. Den po tom už řádila, jako černá ruka po bytě, celou mě pokousala a poškrábala tak, že jsem měla všude modřiny. Hned druhou noc si vykníkala spaní v postely a od té doby je to i její pelíšek. Celý tři dny jsme hledali vhodné jmého, než jsme se rozhodli nechat jí její původní - to v papírech - JUDY [džudy] . 

Během měsíce se naučila venčit venku, "sedni" i "dej pac". Další měsíc nám trvalo se naučit "čekej" (zůstaň) a "lehni" a dneska umí reagovat i na slovo "piškůtek" a tím její výcvik skončil :).  

Stafordšírský bulteriér je skvělý společník, miluje lidi a pro svojí lidskou smečku by i umřel. Vůbec není nutný nějaký tvrdý výcvik, naopak by nadělal více škody než užitku. Stafík je citlivej pes, s pamětí, rychle a rád se učí, když vidí, že i vy z toho máte radost. 

Potřebuje hodně pohybu a tak nedoporučuju, aby si ho pořizoval někdo, kdo nerad chodí na procházky. Lepší je zahrada, ale stafík je malej a skladnej a vejde se i do bytu. My například bydlíme v 1+KK a Judy si nikdy nestěžovala :)

Abych jen nepsala chválu, stafbul má i své nedostatky: - pelichá, -miluje i cizí lidi, - strašné rád papá a ve velkém množství..

a nakonec nedostatek, který si lidi vytvořili sami - předsudky o jeho zlé a konfliktní povaze. Stafordšírský bulík neni zlý na každého psa, kterého potká a rozhodně není zlý na lidi. Každý jak si to vychová, tak to má. Naše Judy nikdy nevyvolala konflikt a dokonce se bojí koček :D

Nakonec bych řekla, že jsme se rozhodli správně a Judy bychom nikdy nevyměnili. Ať už je to sebevětší trdlo, dělá nám jen radost.